Expedice Manaslu 2011 8163 m


 

Uplynuly již skoro 2 roky, co jsem se tak nějak – asi náhodou :-) - ocitl na vrcholu své první osmitisícovky – pakistánského Gasherbrumu I 8068 m

Rok se s rokem (tedy spíše s 2 sešel), účet se lehce vzpamatoval, čas není nikdy dostatečně našetřen, omrzliny zahojeny, koleno po operaci jakž takž a co tedy s načatým jarem?:-)
 

Nějak zúročit jakous takous fyzickou přípravu, kterou jsem musel absolvovat, když jsem byl na operaci kolene. Svalová hmota se po operaci navrátila „do dětství“. Teď již jsem zase správně tlustý a mohu jet znovu strádat . Ale kam?
 


Naskytla se příležitost, kdy jsme se potkali a dali vážnou řeč nad pivkem“ s mým kamarádem z lehkoatletického a horského mládí Honzou Krabcem "Krabem" ze Stříbra. A domluvili se. A ten dal tedy dohromady partu na další osmitisícový kopec – tentokrát nepálský Manaslu 8136 m. Spojily jsme tedy naše síly – já dal do kupy kluky z „GASHE“ – technika a lezce Kubu Vaňka a skoro horského vůdce Davida Knilla + se k nám připojil pohodář Miloš Pintíř, aby si vyzkoušel „turistiku“ ve vysokých horách... Honza zkompletoval zbytek lidí (Pavel Jaroš ze Stříbra, Ondřej Hašek) a domluvil vše potřebné na místě.



Takže je nás 7 expedičníků. Přidalo se k nám několik oblíbených trekařů na prý parádní výlet kolem Manaslu – moje milá Mirča Lacinová, nejoblíbenější oddílový předseda Kája Syka, stříbrští Míra Cvrk a jeho blonďatá lékárnice Lucka Brátová a pro nás zatím trošku neznámý jihlavský Robert .... A co se stalo pak... Užili jsme si nádherný výlet - trek kolem Manáslu. 
 


Posléze jsme se začali ve spolupráci s ostatními expedicemi (hlavně jejich šerpama) pohybovat směrem vzhůru. Nic jednoduchého to nebylo, protože nám stany neustále zasypávaly tuny nového sněhu. Nicméně se mi neustále dařilo posouvat výš a výš můj osobní výškový rekord v kouření dýmky.
No a tak nějak to dopadlo, že jsme se dne 29.4.2012 s Kubou Vaňkem a s iránskou a korejskou expedicí ocitli na vrcholu Manáslu. Tedy spíše asi (před) vrcholu. To je však na delší povídání, které najdete na našich expedičních stránkách.
 

Důležité je, že jsme se bezpečně po cca 19h hodinách dostali zpět do relativního bezpečí 4. výškového tábora (v cca 7200 m) A druhý den v již větším bezpečí základního tábora. A za několik dní až v Kathmandu. A pak doma, v Plzni, kde jsem si řekl, že již nebudu expedičnímu lezení věnovat tolik času, nervů a peněz.
Opět jsme připravili přednášky, které jsme opět promítali na mnoha místech ČR. Malou ukázku najdete v sekci PROJEKCE.
 



Jaký rozdíl oproti Gasherbrumu?
Na Manaslu jsme byli parta větších individualit (asi na nás Krab nebyl tak přísný jako Mára :-)) a také moje fyzická příprava byla horší. Do Nepálu jsem odlítal bez jakýchkoli ambicí. Takže ani na kopci jsem se nikam nehnal. Vůbec jsem neměl představu, kam mě pustí fyzička a operované koleno. Mám veliké štěstí, že mě vyšší nadmořská výška nijak výrazně nevadí. To, že jsem se vyhrabal na vrchol připisuji hlavně „hlavě“ :-). Tím jak mi to bylo „vcelku jedno“, jsem nemusel, ani nechtěl nic hrotit, prostě jsem to zkusil. Bylo pro mě asi nejzásadnější, abychom se všichni vrátili v pořádku do nížin, což se naštěstí podařilo. Bohužel už mi v horách zemřelo moc kamarádů:-(.
 

No a rok se s rokem sešel a já už opět odlétám. ...